Missing puzzle piece

18. září 2011 v 20:00 | Katuka
Tak jsem stála uprostřed nejrušnější ulice v Brně, oblečená do růžové a mintové a připadala si jak vetřelec v davu lidí, kteří mě míjeli, oblečeni do džínů a černé barvy.
Stála jsem, mžourala do slunce, do uší mi hrál 4th... a všechny ty urážky a poznámky, které jsem kdy o lolitě vyslechla, se začali kupit v mé hlavě.
Zvláštní ty pěkné se nedostavili. Asi proto, že už se dlouho žádná nová neobjevila. Nebo proto, že jim nevěřím i když je slyším. Nechci po všech těch lidech, aby se začali oblékat alternativně, chci jen aby nás akceptovali.
Nechci stát v slzách před zrcadlem a strhávat si mašle z vlasů při hledání obyčejné sukně. Nechci se bát vylézt ven oblečená tak, jak to miluji. Nechci mít sluchátka na maximum, jen abych neslyšela co o mě říkají a neříkají.
Moc by mě zajímalo, jestli ta ignorace slušného chování, je česká specialita nebo je to celosvětový trend.
Jak to má třeba taková Zeruda?
Jsou dny, kdy se doslovat donutím jít do obchodu v lolitě. Abych nezapoměla ten pocit mít na sobě spodničku. Být krásná. Aspoň sama pro sebe, když to už nikdo jiný neocení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vrána Vrána | 18. září 2011 v 23:17 | Reagovat

Myslím, že v tomhle ti asi bude rozumět většina lolit. Já se taky trochu bojím, jak se budou tvářit lidi na vejšce až tam příjdu poprvé. A to bych řekla, že vysoká škola je ještě tolerantní. Asi to chce vždycky, když narazíš na nějakýho vola, připomínat si okamžiky, kdy tě někdo pochválil. A asi taky doufat, že si lidi zvyknou aspoň do té míry, aby neměli blbý poznámky...
Ale jestli tě to potěší, tak jak jsem tě kdysi dávno před x rokama viděla v těch Levnejch knihách na Masaryčce, tak jsem byla děsně nadšená, že někdo nosí v Český republice a navíc v Brně v běžným životě lolitu. Že někdo má tu odvahu.

2 mašle mašle | 19. září 2011 v 16:20 | Reagovat

Já jsem tě dnes viděla, a musím ŕíct že jsi byla krásná.I ta sukně (nebo to jsou šaty?) i ten deštník I <3 rain. Byla jsi kapkou barvy v upršeném Brně.
:)

3 Alice-chan Alice-chan | Web | 19. září 2011 v 22:11 | Reagovat

Lidi co neumí tu jinakost akceptovat jsou ten důvod proč mimo srazy už lolitu nenosím. Dokud jsem sama, nedokážu to ustát. Když nejsem sama, jsem schopná jim to i vrátit. Pozoruju na sobě že čím dál hnusněj, přesně tak jako oni. Nelíbí se mi to na sobě, protože dělám přesně to co nesnáším, nemám sice ráda když někdo řekne něco ošklivého o někom z mých přátel, ale stejně je to špatné říkat totéž o nich. Musím se to zas hodně rychle odnaučit.

4 Katuka Katuka | E-mail | Web | 20. září 2011 v 11:45 | Reagovat

děkuji...

[1]: tos byla tenkrát ty? To bylo ještě to šťastnější období, kdy mi to bylo totálně jedno, co si myslí okolí..

[2]: přiznám se, že včera mi dělaly morální podporu moje nejhezčí (a nejdražší) šaty. Jsem ráda, že aspoň někdo na mě kouknul s radostí.

[3]: já lolitu většinou nosím sama, takže se je většinou snažím ignorovat. Je fakt, že když jsem v tlupě, tak taky nemám problém jim to vracet, zvlášť když jsem třeba v kodoně, kdy nemám problém být sprostá. Razím heslo že jak oni na mě, tak já na ně.

5 Vrána Vrána | 20. září 2011 v 17:08 | Reagovat

Jo, já tenkrát nic neřekla, jsem nakonec nějak nesebrala odvahu tě oslovit a říct něco. Ale myslím, že kvůli lidem jako ty jsem taky začala nosit lolitu. Když člověk vidí, že k tomu sebrali odvahu i jiní, tak ho to nějak pozitivně motivuje.
A taky nosím lolitu sama a většinou se snažím ty lidi ignorovat, protože často jen projdou kolem a něco blbýho utrousí a připadala bych si jak histerka řvát na ně přes půl ulice :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama